Charles Foster Kane umírá. Zpráva se šíří a s ní přichází záhada. Muž, který vlastnil polovinu novin v Americe, nechal jako poslední vydechnutí jedno matoucí slovo. Poupátko (Poupátko). Právě to se stává háčkem, který vtáhne mladého reportéra do labyrintu Kaneova života.
Tento příběh není jen o vzestupu a pádu mediálního magnáta. Je o tom, jak je pravda pohřbena pod vrstvami ega a bohatství. Reportér nenajde odpovědi na jednom místě. Hledá je mezi úlomky. Mluví s Kaneovou ženou. Mluví se svým obchodním partnerem. Sedí s komorníkem, který stál ve stínu. Každý rozhovor odlupuje další vrstvu mýtu.
Z těchto rozhovorů se objevují záblesky minulosti. Nesledují přímku. Skáčou. Navzájem si odporují. Jsou jako vzpomínky, které se snaží ospravedlnit. Vidíme Kanea jako chlapce odebraného ze svého zasněženého domova „k lepšímu“, což je rozhodnutí, které ho pronásleduje po celý život. Vidíme ho očima kamaráda z dětství, svědka spálení matčiny vůle a náhlého odkazu milionů. Moc přechází do jiných rukou. Ambice se mění v posedlost.
Reportér pronásleduje ducha. Chce vědět, co znamená “Rosebud” pro muže, který měl všechno. Ztracená láska? Skrytý poklad? Zdrojový kód duše? Rozhovory přinášejí různé myšlenky různým lidem. Pro jednoho to byl tyran. Pro ostatní je tragickou postavou. Pro veřejnost je to podívaná.
Samotné slovo však zůstává nepolapitelné. To je klíč ke dveřím, které nikdo nemůže úplně otevřít. Film nám nedává jasné vysvětlení. Dává nám lov. A v tomto lovu vidíme, jak člověk buduje impérium, aby se nakonec ocitl úplně sám. Co znamená slovo, když zmizela osoba, která je vyslovila? To je ta pravá otázka, která visí ve vzduchu, když reportér odchází a stále hledá.
