Je těžké přeceňovat význam toho, co se stalo v roce 1966. The Beach Boys vydali Pet Sounds a hudební svět se nejen změnil, ale rozdělil se. Brian Wilson vytvořil desku, ve které byly radost a úzkost neoddělitelné. Nebyla to jen pop music. Byl to studiový experiment zabalený do harmonie. Hity jako „Would’t It Be Nice“ a „God Only Knows“ stále znějí svěží. Ale vliv alba šel daleko za hranice hitparád.
Paul McCartney mu připsal, že byl katalyzátorem alba Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. To není humbuk. To je historický fakt. McCartney slyšel Wilsonovo dílo a uvědomil si, čím se může stát pop music. Nejen poslouchal. Dělal si poznámky.
Pet Sounds je album, které všechno změnilo.
Album vyšlo jako hořkosladká mozaika písní. Wilson navrstvil vokály na neobvyklé nástroje. Posouval hranice. Kritici to zpočátku odmítali. Fanoušci byli zmatení. Čas ukázal, že se mýlili. Dnes je deska uznávána jako mistrovské dílo studiové produkce. V roce 2005 zařadila americká knihovna Kongresu Pet Sounds do Národního registru zvukových nahrávek. Je tam spolu s dalšími kulturně významnými díly.
Proč je to nyní důležité? Album zůstává referenčním bodem pro producenty. Skladatelé stále studují jeho aranžmá. Odpovídá na otázku, jak může být pop music komerční i umělecká. Beach Boys dokázali, že je to možné.
Odkaz Pet Sounds je nepopiratelný. Ovlivnil mnoho generací. Změnilo to způsob, jakým posloucháme hudbu. Vliv alba přesahuje jeho éru. Vytvořil nový slovník populární hudby. Tento slovník se používá dodnes.
