Nová práce varuje, že rostoucí globální teploty by mohly do konce století vést ke značnému nárůstu emisí metanu z jezer a nádrží, což by mohlo urychlit změnu klimatu i nad rámec nejpesimističtějších projekcí Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).
Tato děsivá předpověď pochází z jednoduchého, ale silného jevu: teplejší voda urychluje rozklad organické hmoty na dně jezer chudých na kyslík. Tento proces uvolňuje metan, silný skleníkový plyn, který zachycuje teplo mnohem účinněji než oxid uhličitý.
Vědci z Linkopin University ve Švédsku a NASA Ames Research Center pečlivě vyvinuli prediktivní model těchto emisí. Model použil data ze 767 jezer a nádrží z celého světa, přičemž zohlednil nejen rostoucí teploty, ale také posuny v sezónnosti emisí, různé typy únikových cest a změny velikosti nádrží a jejich úrovně živin.
Domino efekt z oteplování vod
Výsledky vykreslují ponurý obraz. Studie zjistila, že teplota je nejdůležitějším určujícím faktorem budoucích emisí metanu z těchto důležitých sladkovodních ekosystémů.
S rostoucími globálními teplotami – z velké části v důsledku umělých emisí oxidu uhličitého – jsou mikroskopické organismy odpovědné za rozklad organické hmoty stále aktivnější. Tento zrychlený rozklad spouští exponenciální skok v uvolňování metanu. Podle nejznepokojivějšího klimatického scénáře IPCC by tento únikový efekt mohl do roku 2100 téměř zdvojnásobit současné emise metanu z jezer a nádrží.
I když tento zdánlivě malý nárůst by se promítl do asi 10% globálního nárůstu celkových emisí metanu. Tento zvýšený skleníkový efekt posune globální oteplování za hranice i těch nejhorších projekcí IPCC v nejhorším scénáři.
Důležité připomenutí: Naše činy mají důsledky
Navzdory těmto alarmujícím výsledkům stále existuje jiskřička naděje. Studie zdůrazňuje kritickou souvislost mezi našimi emisemi oxidu uhličitého a zrychleným uvolňováním metanu z přírodních zdrojů, jako jsou jezera a nádrže.
Regulace uhlíkových emisí se stává ještě naléhavější. Omezením oteplování způsobeného člověkem můžeme nejen zpomalit celkovou rychlost změny klimatu, ale také zmírnit tento potenciálně katastrofický odpor zvýšených emisí metanu.
Rozhodnutí, která dnes učiníme, budou přímo určovat budoucí vývoj teploty naší planety a závažnost jejích důsledků.
