Již více než sto let se astronomové potýkají se základní otázkou: jakou rychlostí se vesmír rozpíná? Tato nadčasová debata, často nazývaná „Velká kosmologická kontroverze“, začala ve 20. letech 20. století a pokračuje dodnes, nikoli kvůli nedostatku dat, ale kvůli protichůdným měřením a potenciální potřebě zcela nové fyziky.
První velká debata: Galaxie za našimi hranicemi
První setkání vzešlo z jednoduché otázky: byly slabé „spirální mlhoviny“ viděné na noční obloze jen mraky v naší vlastní galaxii Mléčná dráha, nebo to byly zcela oddělené galaxie mimo naši vlastní? V roce 1920 Harlow Shapley a Heber Curtis vstoupili do veřejné debaty v Národní akademii věd USA, kde Shapley tvrdil, že vesmír je relativně malý a dominuje mu Mléčná dráha. Curtis kontroval, že tyto mlhoviny jsou „ostrovní vesmíry“ – nezávislé galaxie v obrovských vzdálenostech.
Curtis měl pravdu, když Edwin Hubble později potvrdil, že tyto mlhoviny byly skutečně galaxiemi mimo naši. Tento objev dramaticky rozšířil známý rozsah vesmíru a přesunul se z místního pohledu do kosmické nesmírnosti. Nicméně i s tímto usnesením debata o tom, jak rychle se vesmír rozpíná, teprve začala.
Hubbleova konstantní a raná divergence
Hubble sám navrhl v roce 1929 „Hubbleovu konstantu“, což je číslo, které určuje rychlost expanze vesmíru. Jeho původní odhad byl asi 500 kilometrů za sekundu za megaparsek, což znamenalo mladý vesmír. Tato hodnota však okamžitě vedla k paradoxu: pokud by to byla pravda, pak by byl vesmír mladší než některé z nejstarších hornin na Zemi, což nebylo možné.
V 80. letech se astronomové rozdělili na dva protichůdné tábory: Gérard de Vaucoulières, který argumentoval Hubbleovou konstantou blízkou 100, a Allan Sandage, který argumentoval nižší hodnotou asi 50. Oba používali podobné metody, ale tvrdošíjně odmítali ustoupit.
Projekt Hubble Key a obnovený konflikt
Vypuštění Hubbleova vesmírného dalekohledu v 90. letech přineslo novou přesnost. Wendy Friedmanová vedla projekt Hubble Key Project a zpřesnila měření na přibližně 72 kilometrů za sekundu za megaparsek. Na chvíli se zdálo, že spor je vyřešen, protože sbíhající se důkazy poukazovaly na toto číslo.
Na počátku 21. století však vznikl nový konflikt. Měření založená na kosmickém mikrovlnném pozadí (CMB) – dosvitu velkého třesku – poskytla výrazně nižší hodnotu: asi 67 kilometrů za sekundu za megaparsek. Tento rozpor, známý jako „Hubbleovo napětí“, přetrvává i přes stále přesnější měření na obou stranách.
Moderní velká debata: Hlubší tajemství
Dnes zůstává napětí Hubblea nevyřešeno. Tyto dvě metody, místní měření vzdálenosti a analýza BMB, se nadále neshodují. To ukazuje na několik možností: systematické chyby v jedné nebo obou metodách nebo potřebu zcela nové fyziky přesahující naše současné chápání vesmíru.
Astronomové nyní zkoumají nezávislé techniky, jako je analýza gravitačních vln a použití různých typů hvězd ke zpřesnění měření. Debata pokračuje ne jako věc prostého nesouhlasu, ale jako znamení, že naše základní chápání vesmíru může být stále neúplné.
Pokračující pátrání po měření expanze vesmíru není jen akademickým cvičením; je to hledání co nejpřesnějšího obrazu reality. Zachování Hubbleova napětí naznačuje, že vesmír může obsahovat překvapení daleko za hranicemi toho, co si dokážeme představit.
