Nová studie ukazuje, že asi třetina dlouhotrvajících teorií o univerzální gramatice – vzorech, o kterých se předpokládá, že existují ve všech lidských jazycích – je statisticky podporována pomocí pokročilých evolučních metod. Tento objev, publikovaný v časopise Nature Human Behavior, nabízí jemnější pochopení jazykových omezení a základních sil utvářejících lidskou komunikaci.
Výzva lingvistických generalistů
Po desetiletí se lingvisté snažili identifikovat vzorce, které přesahují jednotlivé jazyky, v naději, že objeví základní kognitivní nebo komunikační principy. Myšlenka spočívá v tom, že určité gramatické struktury nejsou náhodné, ale opakují se, protože odrážejí, jak lidská mysl zpracovává informace nebo jak efektivně lidé předávají význam. Tyto univerzálie však bylo obtížné prokázat. Předchozí pokusy často nedokázaly vysvětlit skutečnost, že jazyky nejsou nezávislé entity; vyvíjejí se prostřednictvím kontaktu, půjčování a společného původu.
Nový přístup: Zohlednění jazykových souvislostí
Přímo se tímto problémem zabývala studie vedená Annemarie Verkerk (Saarland University) a Russellem D. Grayem (Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology). Tým analyzoval 191 navrhovaných lingvistických univerzálií v databázi více než 1700 jazyků pomocí metody zvané Bayesovská prostorová fylogenetická analýza. Tato metoda je kritická, protože explicitně bere v úvahu, jak spolu jazyky souvisejí – jak prostřednictvím sdílené historie (genealogie), tak prostřednictvím geografické blízkosti.
Předchozí studie se často snažily obejít závislosti výběrem široce rozložených jazyků. To sice snižuje určité zkreslení, ale neodstraňuje je úplně a může snížit statistickou sílu. Nový přístup nabízí mnohem vyšší úroveň přísnosti.
Klíčová zjištění: Co je potvrzeno?
Analýza potvrdila, že přibližně třetina testovaných univerzálií vykazovala silnou statistickou podporu. Mezi tyto vzory patří především:
- Slovopořádek: Konzistentní tendence k určitému uspořádání sloves a předmětů ve větách napříč různými jazykovými rodinami.
- Hierarchické univerzálie: Předvídatelné způsoby, jak jazyky strukturují závislosti v gramatické shodě, například jak se modifikátory vztahují ke slovům, která popisují.
Tyto ověřené univerzálie nejsou pouhé náhody; Zdá se, že se opakovaně vyvíjejí po celém světě, což ukazuje na hluboce zakořeněná omezení ve způsobu, jakým lidé strukturují komunikaci.
Proč na tom záleží: Za náhodnou evolucí
Autoři studie zdůrazňují, že jazyky se nevyvíjejí náhodou. Místo toho je obecné kognitivní a komunikační tlaky tlačí k omezenému souboru preferovaných gramatických řešení. Nemluvíme o jedné „univerzální gramatice“ pevně zakódované do lidského mozku; jde o omezení vyplývající z toho, jak zpracováváme informace a komunikujeme s ostatními.
Jak poznamenal Russell Gray, tým diskutoval o tom, zda zarámovat výsledky jako „sklenice napůl prázdná“ nebo „sklenice napůl plná“. Nakonec se rozhodli zvýraznit vzorce, které obstojí, a prokázali, že evoluční síly opakovaně upřednostňují určité gramatické volby.
Pohled do budoucnosti: zúžení zaměření
Určením, které univerzálie přežijí evoluční kontrolu, studie zužuje pole pro budoucí výzkum. Cílem je nyní prozkoumat kognitivní a komunikační základy, které tyto vzorce řídí. Jaké specifické aspekty lidského poznání nebo sociální interakce upřednostňují určité gramatické struktury před jinými?
Tento výzkum neprokazuje existenci jediného univerzálního jazykového plánu. Předpokládá, že lidská komunikace je utvářena základními omezeními a že rozmanitost jazyků není zcela náhodná. Místo toho je odrazem toho, jak se přizpůsobujeme kognitivním a sociálním tlakům, které formují způsob, jakým komunikujeme.
